Berlín-Dahlem

Rozmanité zimolezy

Rod zimolez, latinsky Lonicera, představuje skupinu velmi zajímavých dřevin. Už samotný počet jeho druhů není nijak malý; známe jich přes 200. Těžiště jejich rozšíření je v Asii, například Flóra Číny zaznamenává přes 90 druhů. Pokud dále vezmeme v potaz jejich habitus, kde najdeme rostliny jak ovíjivě či opíravě rostoucí nebo plazivé (v případě že nemají oporu), tak tvořící vzpřímené keře (v některých případech i stromky), a navíc mohou být jak stálezelené, poloopadavé tak zcela opadavé, je jasné, že někdy by nás možná ani nenapadlo, že dřevina, kterou vidíme, je právě nějaký druh zimolezu. Dále je třeba vědět, že některé druhy, které se staly pro svoje vlastnosti oblíbenými zahradními rostlinami, mají navíc řadu kultivarů. Je proto téměř zaručeno, že si z této skupiny podle typu i velikosti vybereme rostlinu, která nám na zahrádku výborně "sedne". Díky jejich rozmanitým vlastnostem je lze proto vysazovat jako solitéry, do skupin, na živé ploty, můžeme jimi pokrývat celé svahy, ovíjivé jsou vhodné k oporám nebo mohou vytvořit půdní kryt a třeba i nahradit trávník tam, kde neroste. Nápadným znakem některých druhů jsou typicky límečkovitě srostlé poslední páry listů na výhonech, jako má např. známý zimolez kozí list (Lonicera caprifolium). Květy jsou velkou většinou dvoupyské, jen vzácně pravidelné. Plody jsou bobule, obvykle hořké a nejedlé a mírně jedovaté, ale některé asijské druhy mají plody jedlé a sladké, například zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica). Nejsou většinou náročné, keřovitým vyhovuje jim normální půda a místo spíše na slunci, ovíjivé snáší i zastínění, stálezelené však mohou být v našich podmínkách choulostivější a volíme pro ně raději teplejší stanoviště.

Řekněme si tedy, jaké druhy patří do výše uvedených skupin a které by připadaly v úvahu pro naše podmínky:

1) popínavé či plazivé: Lonicera caprifolium, L. etrusca, L. henryi, L. hirsuta, L. japonica, L. periclymenum, L. sempervirens;
2) vzpřímeně keřovitě rostoucí: Lonicera alpigena, L. ×bella, L. coerulea, L. iberica, L. involucrata, L. korolkowii, L. maackii, L. nigra, L. nitida, L. orientalis, L. syringantha, L. tatarica;
3) stálezelené a poloopadavé: Lonicera ×brownii, L. etrusca, L. fragrantissima, L. henryi, L. japonica, L. nitida, L. pileata, L. ×purpusii, L. sempervirens, L. similis;
4) opadavé: např. Lonicera alpigena, L. caprifolium, L. deflexicalyx, L. ×heckrottii, L. involucrata, L. korolkowii, L. ledebourii, L. maackii, L. nigra, L. periclymenum, L. tatarica.

Skupinu ovíjivých či plazivých zimolezů reprezentuje například dobře známý zimolez kozí list (Lonicera caprifolium), který podle toho, jak je umístěn, může tvořit pokrývku půdy nebo ho při opoře necháme růst do výšky. Květy má žlutobílé. Dále je velmi známý zimolez německý (Lonicera periclymenum), jež tvoří keře až 5 m vysoké, a na rozdíl od předešlého nemá srostlé koncové páry listů na výhonech. Květy jsou žlutobílé a vně načervenalé. Má některé hezké kultivary, například 'Belgica', který má purpurové, při odkvětu blednoucí květy, nebo 'Serotina', jež kvete někdy až do září oproti ostatním kultivarům a původnímu druhu. Dalším cenným zimolezem je zimolez japonský (Lonicera japonica). Jsou to stálezelené či poloopadavé keře dlouhé až 10 m. Zvláště pěkným a dobře známým kultivarem je 'Reticulata' (občas se prodává i pod jménem 'Aureoreticulata'), který má listy se žlutou žilnatinou, někdy i laločnaté, podobné pak například listu dubu.

Mezi nejběžnější vzpřímeně rostoucí zimolezy, na které můžeme narazit snad v každém parku, patří zimolez tatarský (Lonicera tatarica). V době květu bývá velmi hezký, kvete dost bohatě. Tvoří keře asi kolem 2 m vysoké, květy jsou světle až tmavě růžové. Má některé pěkné kultivary, jako třeba bělokvětý 'Alba', nápadně červenokvětý 'Arnold Red' nebo světlerůžový velkokvětý 'Alborosea'. Velmi zajímavým představitelem této habituální skupiny je také zimolez horský (Lonicera alpigena), a zvláště jeho kultivar 'Nana'. Tvoří kompaktní keře pouze kolem 1 m vysoké, které mají hezké světle až tmavě červené květy. Zimolez Korolkovův (Lonicera korolkowii) je zase po celou dobu vegetace nápadný svými neobvykle vybarvenými, šedozelenými listy; květy má růžové až bělavě růžové. Velmi elegantní je zimolez lesklý (Lonicera nitida). Tvoří husté keře u nás nejčastěji kolem 1 m vysoké, bohatě větvené a hustě olistěné. Zvláště některé jeho kultivary jsou vynikající, jako například 'Graziosa' s klenutým habitem, 'Baggesen's Gold' který zůstává nízký a má hezké, žluté až žlutozelené jemné olistění nebo třeba 'Red Tips', který má listy na vrcholcích výhonků nápadně (tmavě) červené. Zimolez Purpusův (Lonicera ×purpusii) je zase cenný tím, že bohatě kvete od prosince až do dubna bělavě žlutými a silně vonnými květy; je představitelem poloopadavých zimolezů. Jemu podobný, zimolez nejvonnější (Lonicera fragrantissima), který kvete rovněž přes zimu, se pěstuje méně, protože je choulostivější. Nakonec se ještě zmiňme o zimolezu obecném (Lonicera xylosteum), který tvoří vzpřímené keře vysoké až 3 m; jeho kultivar 'Compacta' však dorůstá výšky pouze asi 100-150 cm a tak ho můžeme použít tam, kde není místa nazbyt.

Vzhledem ke svojí rozmanitosti a možnostech upotřebení které zimolezy mají, bychom mohli logicky předpokládat, že jsou běžně rozšířené. Někdy to však spíše vypadá, jako kdyby ještě na objevení a plné využití stále čekaly. Snad se budeme s těmito cennými dřevinami setkávat v budoucnu více.

Petr Horáček

Lonicera alpigena 'Nana'